Záhlaví Mapa stránek Výstup
OZNÁMENÍ TRESTNÉHO ČINU
TRESTNÝ ČIN
Je definován v § 13 zákona č. 40/2009 Sb. (trestní zákoníku):
Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákoník označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně.
K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.

TRESTNÉ ČINY SE DĚLÍ NA PŘEČINY A ZLOČINY
Přečiny = všechny nedbalostní trestné činy + úmyslné trestné činy s horní hranicí sazby trestu odnětí svobody do 5 let.
Zločiny = všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny.
Zvlášť závažné zločiny = úmyslné trestné činy s hranicí sazby trestu odnětí svobody nejméně do10 let.

VÁHÁTE, ZDA OZNÁMIT NEBO NEOZNÁMIT TRESTNÝ ČIN?
Vaše rozhodování mohou ovlivnit informace o tom, jak správně trestný čin oznámit.

Jak a kde trestný čin oznámit?
Bezodkladně můžete trestný čin oznámit vždy zavoláním na tísňovou linku 158, která zajistí pomoc a výjezd na místo kdekoli v ČR.
Trestný čin je možné oznámit ústně či písemně, a to Policii ČR (ne městské nebo obecní policii) nebo státnímu zastupitelství, nejlépe podle místa, kde byl trestný čin spáchán. 
V případě písemného trestního oznámení se doporučuje odeslat oznámení doporučeně poštou nebo si nechat potvrdit doručení na kopii oznámení u pracovníka podatelny policie nebo státního zastupitelství, kde trestní oznámení podáte.
V případech závažných trestných činů (násilí na dětech, znásilnění, loupež apod.) doporučujeme podat trestní oznámení přímo na specializovaný útvar kriminální služby a vyšetřování. 
Na tyto útvary se můžete doptat na místním oddělení policie nebo jejich adresy naleznete na internetu nebo vám informaci s adresou poskytne linka Bílého kruhu bezpečí na tel.: 257 317 110 (nonstop).

Co by mělo trestní oznámení obsahovat?
Trestní oznámení formulujte stručně a srozumitelně. Mělo by z něj být zřejmé, kdo, kdy a kterému policejnímu útvaru trestní oznámení podává, tedy uvést své jméno i adresu, na které vás policie může kontaktovat. Je vhodné rovněž uvést své telefonní číslo. 
Dále by měl oznamovatel v trestním oznámení odpovědět na otázky kdy, kde, kdo, jak, s jakými následky a jakým způsobem, příp. proč trestný čin spáchal. Pokud však oznamovateli určité údaje nejsou známy, pak je v trestním oznámení neuvede, příp. pouze sdělí, že mu takové informace známy nejsou.

Jak zpřesnit čas a místo?
Ohledně doby, kdy k trestnému činu došlo, je třeba uvést pokud možno přesné údaje. Čas, kdy k činu došlo, lze odhadnout podle mnoha souběžných událostí, např. sportovních, kulturních, politických, včetně TV programu. Pokud byla trestná činnost páchána v delším časovém rozmezí, pak je vhodné události chronologicky seřadit a uvést souvislosti. 
Co se týká místa, kde k trestnému činu došlo, případně kde čin vyšel najevo nebo byl dokonán, je možné uvést přesnou adresu. Pokud ji však oznamovatel nezná, postačí, pokud uvede, jak lze místo, kde ke spáchání činu došlo, najít.

Jaké jsou další podstatné informace?
V trestním oznámení by měla být popsána totožnost všech účastníků trestného činu, zejména pachatele, poškozeného, příp. svědků, pokud na místě nějací svědci byli. Jestliže oznamovatel nezná jejich totožnost, uvede co nejpodrobnější popis osoby a jejích vnějších projevů. Vhodné je uvést zvláštní znamení, kterých si oznamovatel povšiml (např. tetování, přízvuk při mluvení, vada řeči, jizvy či jiná zranění). V trestním oznámení je možné uvést i motiv jednání pachatele. Pokud však není motiv pachatele oznamovateli znám, pak se k tomuto v rámci oznámení nevyjádří.
Vhodné je popsat jednání všech zúčastněných osob, včetně následků trestného činu, především škody na zdraví a majetku, příp. další způsobené škody.
Na závěr doporučujeme připojit veškeré důkazy, o kterých oznamovatel v souvislosti s trestným činem ví. Může se jednat o nástroje či zbraně, které byly použity, jakož i o listiny a další písemné důkazy.

Musím oznamovatel konkretizovat, jaký trestný čin byl spáchán?
Oznamovatel je většinou laik, který se neorientuje v oblasti trestního práva. Proto se nevyžaduje, aby v trestním oznámení bylo uvedeno, o jaký trestný čin by se mělo jednat. Je věcí policie, aby trestní oznámení vyhodnotila a zjistila, zda jednání popsané oznamovatelem je či není trestným činem, příp. jakým.

Jak se dozvím reakci policie na trestní oznámení?
Právo na vyrozumění o tom, jak bylo oznámení vyřízeno, nevzniká automaticky. Stane se tak pouze v těch případech, kdy o to oznamovatel výslovně požádá. Bez tohoto výslovného požadavku nemá Policie ČR povinnost oznamovatele vyrozumět o výsledku svého šetření. Proto je třeba na závěr písemného oznámení vždy uvést „přeji si být informován(a), s jakým výsledkem bylo moje oznámení vyřízeno”. Při ústním oznámení je tuto větu třeba připojit na závěr protokolu a teprve poté protokol podepsat.

Povinnost překazit trestný čin:
Trestní zákoník u vyjmenovaných trestných činů (např. pohlavní zneužívání nebo znásilnění) ukládá povinnost tyto činy překazit v případě, že se hodnověrným způsobem občan dozví, že někdo takový trestný čin připravuje nebo páchá. Pokud tak neučiní, bude sám trestně odpovědný.

Povinnost oznámit trestný čin:
Trestní zákoník u vyjmenovaných trestných činů (např. týrání svěřené osoby) ukládá povinnost tyto činy oznámit v případě, že se hodnověrným způsobem občan dozví, že někdo takový trestný čin spáchal. Pokud tak neučiní, bude sám trestně odpovědný.

VYŠETŘOVÁNÍ TRESTNÉHO ČINU
První fází přípravného trestního řízení je prověřování, během kterého policejní orgán prověřuje, zda došlo ke spáchání trestného činu a kdo je z jeho spáchání podezřelý.

Fáze vyšetřování je zahájena vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání konkrétní osoby pro konkrétní trestný čin. V usnesení je uvedeno, o jaký trestný čin by se v daném případě mělo jednat. 
V průběhu vyšetřování má policejní orgán možnost vyslechnout pachatele trestného činu, oběť trestného činu, vyslechnout další svědky, zajistit listinné či věcné důkazy, příp. provést další úkony. Oběť trestného činu je v některých případech předvolávána i opakovaně, a to k doplnění svého výslechu.
Oběť trestného činu je policejním orgánem poučena *o svých právech a povinnostech, zejména o možnosti připojit se s nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení, je jí vysvětlen postup, jak se s nárokem připojit, měla by být rovněž poučena o možnosti podat žádost o peněžitou pomoc od státu. Blíže viz heslo *náhrada škody.
V této fázi trestního řízení jsou často zpracovávány znalecké posudky z různých oborů (např. zdravotnictví, soudní lékařství, psychologie a psychiatrie), které se vyjadřují k charakteru zranění způsobených trestným činem oběti, příp. k psychologickému profilu pachatele i oběti trestného činu. Zpracovávají se také znalecké posudky z oboru odhadu cen ke stanovení výše způsobené majetkové škody.

Vyšetřování trestného činu pak může trvat různě dlouho, vždy záleží na tom, o jak závažnou a rozsáhlou trestnou činnost se jedná, zda policejní orgán po pachateli pátrá, či je totožnost pachatele známa, jak rychle se daří shromažďovat potřebné důkazy. Doba trvání této fáze trestního řízení je tak většinou počítána v řádech měsíců, v některých případech však může být přípravné řízení výrazně rychlejší, v jiných případech naopak výrazně delší.

Dohled nad průběhem přípravného trestního řízení je svěřen státnímu zástupci. V rámci této činnosti může státní zástupce navrhnout provedení dalších úkonů, které je policejní orgán povinen provést, tak, aby bylo přípravné řízení co nejefektivnější.

PODÁNÍ OBŽALOBY ČI ROZHODNUTÍ O ZASTAVENÍ TRESTNÍHO STÍHÁNÍ
Pokud státní zástupce dospěje k závěru, že byl spáchán trestný čin a podařilo se shromáždit dostatek důkazů o takovém trestném činu, podá k soudu obžalobu na konkrétní osobu. V té je popsáno jednání, kterého se měla konkrétní osoba dopustit, o jaký trestný čin se jedná, z jakých důkazů státní zástupce vychází a odůvodnění této obžaloby.

Pokud státní zástupce dojde k závěru, že zjištěné okolnosti nepostačují k tomu, aby věc byla projednána soudem, může vydat některé z dalších rozhodnutí, a to rozhodnutí o postoupení věci jinému orgánu, rozhodnutí o zastavení trestního stíhání či o přerušení trestního stíhání.

Rozhodnutí o postoupení věci jinému orgánu vydá státní zástupce v případě, že dané jednání není trestným činem, ale mohlo by být jiným orgánem posouzeno jako přestupek či jako kárné provinění.

Rozhodnutí o zastavení trestního stíhání vydá státní zástupce, pokud je nepochybné, že se nestal skutek, pro který se vede trestní stíhání, nebo není-li tento skutek trestným činem, nebo není prokázáno, že skutek spáchal obviněný. Trestní stíhání není přípustné, pokud obviněný nebyl v době spáchání činu za trestný čin odpovědný pro nepříčetnost nebo zanikla trestnost činu.

Státní zástupce může rozhodnout v dalších případech o zastavení trestního stíhání, může rovněž přerušit trestní stíhání obviněného v zákonem stanovených případech.

ŘÍZENÍ PŘED SOUDEM
Otevřít soud













V případě, že státní zástupce podá obžalobu k soudu, soud tuto obžalobu projedná, a to buď v rámci hlavního líčení, nebo vydá rozhodnutí bez jednání.

Hlavní líčení
se koná vždy veřejně (s výjimkou případů mimořádného charakteru, na které pamatuje zákon, a kdy může být veřejnost vyloučena z projednání dané věci) a řídí jej vždy soudce (soudní senát tvoří soudce profesionál a dva laici).
V rámci hlavního líčení je přednesena obžaloba státním zástupcem, je provedeno dokazování, které je zahajováno výslechem obžalovaného, následuje výslech svědků, provedeny jsou listinné a věcné důkazy. Poté jsou státní zástupce a obhájce obžalovaného vyzváni k přednesení závěrečných řečí. Jako poslední má právo vyjádřit se také obžalovaný. 
Následně soud vynese rozsudek, který může obžalovaného uznat vinným trestným činem a uložit mu trest, nebo jej může obžaloby zprostit (to v případě, že není nade vší pochybnost prokázáno, že obžalovaný trestný čin spáchal, neboť platí, že případné pochybnosti jdou ku prospěchu obžalovaného). Jinými slovy soud musí být o vině obžalovaného bez jakýchkoliv pochybností přesvědčen. Pokud tomu tak není, pak musí obžalovaného obžaloby zprostit.

Oběť trestného činu je v postavení poškozeného a má právo zúčastnit se hlavního líčení
Pokud je oběť/poškozený předvolán k soudu jako svědek je jeho povinností dostavit se k soudnímu jednání a následně u soudu vypovídat. 
Role svědka je velmi důležitá, neboť zprostředkovává soudu informace o tom, jak k trestnému činu došlo, jaký byl průběh spáchání trestného činu i jaké důsledky trestný čin na život oběti měl. Je proto důležité, aby si oběť trestného činu v rámci řízení před soudem vybavila pokud možno co nejvíce podrobností ohledně projednávaného trestného činu. 
Může se však stát, že si oběť určitou konkrétní okolnost nemůže vybavit. To je pochopitelné s ohledem na skutečnost, že k soudu pro podání výpovědi může být svědek předvolán i s odstupem několika měsíců. Je proto možné, aby svědek, pokud si konkrétní okolnost trestného činu, na kterou je dotázán, nemůže vybavit, odpověděl tak, že si tuto okolnost nevybavuje, či si nevzpomíná. Je rovněž možné, aby si svědek přinesl ke své výpovědi sepsané poznámky ohledně průběhu trestného činu, které mu mohou pomoci v tom, aby vypověděl vše, co si k věci pamatuje. Nemělo by se však jednat o souvislý text, který by svědek pouze předčítal. Soud může rovněž požádat svědka, aby své poznámky předložil soudci k nahlédnutí, a svědek je povinen soudci vyhovět.
Pokud se oběť trestného činu v pozici svědka či poškozeného nemůže k soudnímu jednání dostavit ze závažných důvodů, např. z důvodu nemoci, je třeba zaslat soudu co možná nejdříve omluvu ze soudního jednání a tuto doložit např. dokladem o pracovní neschopnosti. V takovém případě je oběť většinou předvolána k dalšímu, odročenému jednání. Pokud by se svědek k řízení před soudem bez omluvy či bezdůvodně nedostavoval, může mu být uložena pořádková pokuta až do výše 50.000,- Kč, příp. může být svědek k soudu předveden příslušníky Policie ČR.

V rámci trestního řízení jsou uplatňovány různé zásady, které jsou upraveny trestními předpisy.

Zásada presumpce neviny = na každého je hleděno jako by byl nevinen, a to až do doby než nabude rozhodnutí soudu o vině konkrétním trestným činem právní moci.

Státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o kterých se dozví, přičemž orgány činné v trestním řízení postupují z úřední povinnosti = není tedy povinností svědků či obětí trestných činů shromažďovat důkazy o spáchání trestného činu, to je prací zejména policejního orgánu.

Zásada ústnosti a přímosti soudního řízení = důkaz se provádí tak, že jsou svědci, znalci, obžalovaný, poškozený vyslechnuti soudem, proto je důležité, aby se svědek dostavil k soudu a vypověděl vše, co k věci ví, a to i v případě, že již tyto skutečnosti vypovídal před policejním orgánem.

Řízení před soudem v rámci trestního řízení je vždy celé nahráváno tak, aby nedocházelo k pochybnostem o tom, jak trestní řízení probíhalo. Nahrávka hlavního líčení je součástí spisového materiálu.

Řízení před soudem je veřejné. Je však možné, aby byla veřejnost vyloučena v případech, kdy by veřejné projednání věci mohlo ohrozit utajované informace chráněné zvláštním zákonem, mravnost nebo nerušený průběh jednání, anebo bezpečnost či jiný důležitý zájem svědka.

V případech, kdy nejsou splněny podmínky pro vyloučení veřejnosti z řízení před soudem, může být odepřen přístup k hlavnímu líčení nezletilým a těm, u nichž je dána obava, že by mohli rušit důstojný průběh hlavního líčení.

Rozsudek musí být vždy vyhlášen veřejně.

ROZHODNUTÍ
V praxi je možné setkat se s několika různými rozhodnutími v rámci trestního řízení. Jedná se o rozsudek, trestní příkaz a usnesení.

Rozsudek 
je rozhodnutím, kterým je obžalovaný buď uznán vinným a je mu uložen příslušný druh a výměra trestu nebo může být rozhodnuto o uložení ochranného léčení či jiného ochranného opatření nebo je obžalovaný zproštěn obžaloby, a to v případě, že vina obžalovaného není prokázána.
V rozsudku může být na návrh poškozeného rozhodnuto rovněž o povinnosti odsouzeného uhradit poškozenému náhradu škody způsobenou trestným činem. Rozsudkem je rovněž možné obžalovaného zprostit obžaloby, to v případě, že vina obžalovaného žalovaným jednáním není prokázána.

Trestní příkaz 
je forma rozhodnutí, které vydává soud v případě, že rozhoduje pouze na základě soudního spisu, aniž by ve věci osobně slyšel účastníky. Trestním příkazem může být vyslovena výhradně vina obžalovaného a uložen mu trest za takové jednání. Trestním příkazem není možné obžalovaného zprostit obžaloby.

Usnesení 
je rozhodnutím procesního charakteru, jehož prostřednictvím se upravuje postup soudu v rámci trestního řízení, může jím být však rovněž rozhodnuto o zastavení trestního stíhání obžalovaného, a to ze zákonem stanovených důvodů.

ODVOLÁNÍ
Proti rozsudku soudu prvního stupně, tedy soudu, který v dané věci rozhodoval jako první, je možné podat odvolání, a to ve lhůtě osmi dnů ode dne doručení rozsudku do vlastních rukou
V takovém případě celou věc znovu projedná soud nadřízený a ve věci rozhodne, buď tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdí nebo odvolání vyhoví. Pak odvolací soud buď sám ve věci rozhodne, nebo věc vrátí zpět soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. V takovém případě platí, že soud prvního stupně je vázán právním názorem odvolacího soudu, který musí respektovat.

Kdo se může odvolat?
Proti rozsudku se může odvolat státní zástupce a obžalovaný, ten i prostřednictvím svého obhájce. Odvolání proti rozsudku mohou za obžalovaného podat rovněž příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner nebo druh. 
Pokud bylo v rámci rozsudku rozhodnuto i o nároku na náhradu škody, může proti rozhodnutí podat odvolání také poškozený, ale pouze v té části, která se týká rozhodnutí o náhradě škody.
Poškozený se nemůže odvolat do té části rozsudku, která se týká posouzení viny či trestu pro obžalovaného. Do této části se může odvolat pouze státní zástupce a obžalovaný.

Proti trestnímu příkazu není možné podat odvolání vůbec, zde mohou pouze státní zástupce a obžalovaný podat odpor, což znamená, že se trestní příkaz zcela zruší a věc je znovu soudem prvního stupně projednána. Také odpor je nutné podat ve lhůtě osmi dnů ode dne doručení trestního příkazu do vlastních rukou.

Proti usnesení o zastavení trestního stíhání je možné podat stížnost ve lhůtě tří dnů ode dne doručení usnesení do vlastních rukou účastníka.

O odvolání bude rozhodovat bezprostředně nadřízený soud, tzn. místně příslušný krajský soud, příp. v obvodu hlavního města Prahy Městský soud v Praze.
Odvolací soud věc projedná, a to vždy v senátu tvořeném třemi soudci profesionály. V rámci jednání může doplnit dokazování, pokud to považuje za nutné. Odvolací soud může tedy vyslechnout obžalovaného, může předvolat svědky a tyto vyslechnout, příp. provést listinné či věcné důkazy. Odvolací soud však neprovádí dokazování v plném rozsahu, ale vychází z důkazů, které byly provedeny v rámci řízení před soudem prvního stupně.
Pokud odvolací soud s rozhodnutím soudu prvního stupně souhlasí, pak odvolání zamítne. 
Pokud s rozhodnutím soudu prvního stupně nesouhlasí, může rozhodnutí zrušit a vrátit zpět k projednání soudu prvního stupně, v takovém případě je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu, který je popsán v rozhodnutí odvolacího soudu. Je rovněž možné, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil zcela či zčásti a rozhodl sám odvolací soud.

Právní moc rozhodnutí
V okamžiku, kdy již není možné proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat odvolání či stížnost, nabývá rozhodnutí právní moci a může být vykonáno. V rámci soudu, který rozhodnutí vydal v prvním stupni, je pak na takovém rozhodnutí vyznačena doložka právní moci. Poté, co je doložka právní moci vyznačena, může být vykonán na pachateli trest, rovněž může poškozený začít vymáhat náhradu škody po pachateli, pokud byla poškozenému soudním rozhodnutím náhrada škody přiznána.

Mimořádný opravný prostředek
I proti pravomocnému rozhodnutí je možné využít tzv. mimořádných opravných prostředků, to však pouze v případech přesně upravených trestním řádem. Jedná se o dovolání (toto může podat pouze státní zástupce a obviněný, který musí být zastoupen advokátem), stížnost pro porušení zákona (stížnost může podat pouze ministr spravedlnosti v zákonem vymezených případech) a návrh na obnovu řízení (obnova řízení může být povolena soudem pouze tehdy, pokud vyjdou najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly odůvodnit jiného rozhodnutí o vině nebo o náhradě škody).

ZKRÁCENÉ ŘÍZENÍ
Trestní příkaz – zkrácené řízení
V případech méně závažných trestných činů, na které stanoví zákon trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, rozhoduje pouze soudce profesionál, kterému se říká samosoudce. 
Ten může rozhodnout i bez nařízení jednání, a to jen na základě spisového materiálu shromážděného policejním orgánem, tedy bez osobní účasti obžalovaného. V takovém případě, pokud shledá obviněného vinným, může samosoudce vydat rozhodnutí, tzv. trestní příkaz, kterým rozhodne o vině i trestu pro obviněného.
V trestním příkaze rozhodne o vině pachatele a stanoví rovněž trest pro obviněného a je třeba, aby byl trestní příkaz doručen do vlastních rukou obviněnému.

Pokud do doby vydání trestního příkazu uplatnil poškozený nárok na náhradu škody v konkrétní výši a z konkrétních důvodů, rozhodne samosoudce rovněž o nároku na náhradu škody. Proti trestnímu příkazu nemá poškozený právo podat odpor, a to do žádné části trestního příkazu.
Pokud obviněný s obsahem trestního příkazu nesouhlasí, může proti němu podat odpor, a to do 8 dnů ode dne doručení. V takovém případě se trestní příkaz ruší od počátku a samosoudce nařídí hlavní líčení, v rámci kterého danou trestní věc projedná za osobní účasti obviněného a státního zástupce.

Mezi zvláštní postupy v rámci trestního řízení patří také rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání a o narovnání.